KARBON /moravické souvrství/
Kulm Nízkého Jeseníku je složen ze čtyř hlavních souvrství. Od západu k východu je tvořen andělskohorským souvrstvím, na něj navazuje hornobenešovské, dále moravické a hradecko-kyjovické. Moravické souvrství nasedá konkordantně (ve shodě s pořadím podle svého stáří od nejstarší vespod po nejmladší na povrchu) na hornobenešovské souvrství v linii Krnov-Moravský Beroun. Stratigraficky je řazeno do svrchního visé. Je rozděleno na pět litografických jednotek a to vrstvy bělské, bohdanovické, cvilínské, brumovické a vikštejnské (Mísař et al., 1983), (Zapletal et al. 1989). V tzv. osoblažském vývoji se objevují sedimenty s vložkami a čočkami vápenců a v tzv. potštátském vývoji s převahou drob a hojným podílem slepenců (Chlupáč et al. 2002). Moravické souvrství je rozloženo ve východní části Nízkého Jeseníku a přechází do statigraficky mladších vrstev hradecko-kyjovických (obrázek 1. a 2. níže). Litologicky je složitým komplexem flyšových sedimentů s převahou tmavošedých prachovito-jílovitých laminitů a rytmitů. Střídají se zde tmavošedé jemnozrnné droby, jílové břidlice a prachové břidlice až prachovce. Mocnost tohoto souvrství je kolísavá, avšak maximální mocnost je kolem 2000 m (Kumpera, 1983 uvádí až 2500 metrů). Stáří je paleontologicky doloženo dle goniatitové fauny.
Fauna má typicky kulmský ráz, je druhově dosti chudá a má podobné složení na mnoha lokalitách. Převážně hlavonožcová fauna prokazuje stáří svrchní visé Goα2-3 až nejvyšší část Goβspi. Převažují nektonní goniatiti, zejména druhy Goniatites crenistria, Goniatites intermedius, Arnsbergites falcatus, rody Sudeticeras, Hibernicoceras a Neoglyphioceras, epiplanktonní mlži druhu Posidonia becheri a jen ochuzený bentos, zejména ramenonožci, trilobiti, lilijice (zvláště rody Lophocrinus Meyer, 1858 †, Poteriocrinus Worthen, 1875 † nebo Cyclocaudiculus Moore and Jeffords 1968 †) aj. (Kumpera 1976, Lehotský 2008). Poměrně hojně se vyskytují zbytky splavené suchozemské flóry, například kapraďosemenné Neuropteris antecedens, Sphenopteridium sp., Anisopteris sp., Lyginodendron sp., plavuně Lepidodendron sp., přesličkovité Archaeocalamites sp. (Purkyňová 1963). Hojné jsou i ichnofosílie.
Vlevo (v mobilní aplikaci nahoře) stratigrafická tabulka Nízkého Jeseníku (Zapletal, Dvořák a Kumpera, 1989), vpravo (v mobilní aplikaci dole) stratigrafická tabulka spodního karbonu Nízkého Jeseníku (Kumpera a Martinec, 1995).
Lophocrinus cf. minutus Roemer, 1850 - velikost lilijice 290 mm (sag), oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, jesenický kulm, moravické souvrství, brumovické vrstvy, lhotecký obzor, Zálužné
Podtřída: Cladida Moore & Laudon, 1943 †, nadřád: ?Cyathoformes Wright et al. 2017 †, řád: Dendrocrinida Bather, 1899 †, čeleď: Glossocrinidae Goldring, 1923 † (Lophocrinidae? Bather), rod: Lophocrinus Meyer, 1858 †, druh: Lophocrinus cf. minutus Roemer, 1850 †.
Kladidní cyatokrynidní lilijice, jež je známa i z kompletnějších exemplářů myslejovického souvrství. Zachování těchto lilijic je unikátní zejména na lokalitě Lhota 1, kde se také vyskytují v nejvyšším počtu exemplářů. Na ostatních lokalitách (Ježkovice, Dědice, Nemojany, Opatovice, Hamiltony) jsou hojné jejich fragmenty či v sedimentu dispergovaná kolumnália. Je tedy možné jejich přeplavení či splavení z jiných lokalit. Turbiditní sedimentace dozajista přispívala k transportu těchto lehkých kosterních elementů. Blíže nepopsaný druh Lophocrinus sp. byl nalezen i na lokalitě Lhotka - Břidlicový důl Lhotka (jesenický kulm - moravické souvrství, brumovické vrstvy - lhotecký obzor). Typovou lokalitou tohoto krinoida je lokalita Lautenthal v Německu (severovýchodně od Göttingenu).
Nález představuje břidličnou desku o rozměrech 410 x 180 mm, na které je kromě dominantní kompletní lilijice (schází pouze úchytný "kořenový" systém, tzv. holdfast) ještě zbytek koruny s kalichem druhé lilijice stejného druhu. Mezi jejich korunami se nalézá blíže neurčený goniatit, kterého publikujeme na fotografiích níže a několik dalších, dnes již neurčitelných organických pozůstatků. Deska tak představuje mimořádný doklad tehdejší, ač chudé, tak velmi zajímavé mořské fauny.
Mezi pozůstatky těchto dvou lilijic, které se na desce zachovaly je vidět i blíže neurčený, poněkud hůře zachovalý goniatit. Jeho největší průměr je 20 mm (foto níže).
Lophocrinus cf. minutus Roemer, 1850 - velikost koruny 85 mm (sag), oddělení - spodní karbon, Mississippian - fáze visé, jesenický kulm, moravické souvrství, brumovické vrstvy, lhotecký obzor, Zálužné
Podtřída: Cladida Moore & Laudon, 1943 †, nadřád: ?Cyathoformes Wright et al. 2017 †, řád: Dendrocrinida Bather, 1899 †, čeleď: Glossocrinidae Goldring, 1923 † (Lophocrinidae? Bather), rod: Lophocrinus Meyer, 1858 †, druh: Lophocrinus cf. minutus Roemer, 1850 †.
Nález izolované koruny lilijice Lophocrinus cf. minutus Roemer, 1850 † z blízkého okolí Zálužné u Vítkova. Zvláště výtečně zachována jsou všechna ramena lilijice, kterých můžeme napočítat plný počet, tedy pět, jež odkazují k pětičetné stavbě těla těchto ostnokožců. Výborně jsou zachovány i dlouhé a husté pinnule, především na druhém rameni zleva. Velikost desky je 160 x 150 mm, přičemž výška samotné zachovalé koruny je 85 mm.
